Butó, forma současného tance, která se objevila v Japonsku v 50. letech 20. století, je známá pro své výrazné vlastnosti, které ji odlišují od tradičních západních tanečních stylů. Jako asistent v tanečních kurzech je důležité porozumět jedinečným rysům choreografie butó a tomu, jak ji lze integrovat do tanečního vzdělávání.
Původ Butó
Butoh založili Tatsumi Hijikata a Kazuo Ohno jako reakci na westernizaci Japonska a jako formu avantgardního performativního umění. Čerpá vlivy z japonského tradičního umění, německého expresionistického tance a surrealismu, což vede k vysoce nekonvenčnímu a symbolickému stylu.
Charakteristika choreografie butó
1. Pomalé a kontrolované pohyby
Butó se vyznačuje pomalými, kontrolovanými a rozvážnými pohyby. Tanečníci často používají nízko položené těžiště a pohybují se s pocitem váhy a odporu, čímž vytvářejí nadpozemskou a podmanivou přítomnost.
2. Deformované a transformační pohyby těla
Butoh povzbuzuje tanečníky, aby prozkoumali hranice svého těla, což často vede ke zkresleným a transformačním pohybům. Tanečníci mohou zkroutit svá těla a vytvořit vizuálně pozoruhodná a emocionálně nabitá představení.
3. Emocionální vyjádření
Butoh klade silný důraz na emocionální vyjádření a často se dotýká témat temnoty, smrti a lidského stavu. Tanečníci se snaží svými pohyby zprostředkovat syrové a prvotní emoce, čímž vytvářejí hluboké a niterné spojení s publikem.
4. Použití obraznosti a symbolismu
Butó zahrnuje snímky a symboliku, často čerpající z japonské mytologie, folklóru a přírody. Tanečníci používají gesta a výrazy obličeje k vyvolání silných a evokujících obrazů a dodávají svým výkonům hloubku a vrstvy významu.
5. Divadelní prvky
Choreografie butó často zahrnuje divadelní prvky, jako jsou propracované kostýmy, make-up a rekvizity, které zvyšují vizuální a symbolický dopad tance.
Integrace butó do tanečních kurzů
Jako asistent v tanečních kurzech může pochopení hlavních charakteristik butó choreografie obohatit učební osnovy a inspirovat kreativitu mezi studenty. Seznámením studentů s jedinečnými pohyby, emocionálním vyjádřením a symbolikou butó mohou taneční pedagogové rozšířit u svých studentů chápání tance jako umělecké formy.
Kromě toho integrace prvků butó do tanečních kurzů může studentům pomoci rozvíjet hlubší spojení se svými těly a emocemi a podporovat holističtější přístup k taneční výchově.
Závěr
Choreografie Butoh ztělesňuje výrazný a sugestivní styl charakterizovaný pomalými, kontrolovanými pohyby, emocionálním výrazem, symbolikou a divadelními prvky. Pochopení těchto hlavních charakteristik může zlepšit výuku tanečních kurzů, poskytnout studentům širší pohled na taneční umění a inspirovat je k objevování nových forem pohybu a výrazu.