O původu tance butó
Butoh je forma japonského současného tance, kterou koncem 50. let vyvinuli Tatsumi Hijikata a Kazuo Ohno. Vznikl v poválečném Japonsku jako reakce na západní vliv na tradiční japonské umění a kulturu. Butó je často charakteristické svou avantgardní a rebelskou povahou, stejně jako svým zaměřením na zkoumání tabu a grotesky.
Filosofické a kulturní vlivy
Jedním z hlavních kulturních vlivů spojených s butó je koncept „ma“, který odkazuje na prostor mezi událostmi. Tato myšlenka „ma“ je hluboce zakořeněna v japonské estetice a ovlivnila pomalé a rozvážné pohyby v tanci butó. Butó navíc čerpá inspiraci z japonské mytologie, zenového buddhismu a konceptů nestálosti a těla v pohybu.
Vliv na westernový tanec
Butoh má významný dopad na západní taneční svět, zejména v oblasti současného tance. Jeho důraz na nekonvenční a zkoumání temnějších aspektů lidské zkušenosti ovlivnil choreografy a tanečníky po celém světě. Navíc kulturní výměna mezi Japonskem a Západem vedla k fúzi butó s jinými tanečními formami, což má za následek jedinečné a inovativní styly.
Současné projevy butó
Dnes se butó nadále vyvíjí a přizpůsobuje současným kulturním kontextům. Stalo se celosvětovým fenoménem a praktikanti z různých prostředí začleňují principy butó do svých uměleckých projevů. Kulturní vlivy spojené s butó nadále inspirují choreografy, umělce a publikum a vytvářejí bohatou tapisérii tance, která odráží složitost lidské zkušenosti.