Tanec butó je jedinečná a podmanivá forma současného tance, která vznikla v Japonsku. Vyznačuje se pomalými, kontrolovanými pohyby, výraznými gesty a hlubokým napojením na vnitřní emoce. Abychom plně pochopili principy a filozofie, které jsou základem tance Butó, je nezbytné ponořit se do jeho historie, kulturního významu a základních konceptů.
Historie a vývoj tance butó
Tanec butó se objevil v poválečném Japonsku koncem 50. let jako reakce na společensko-politické klima a kulturní posuny té doby. Butoh, ovlivněný řadou uměleckých, filozofických a historických faktorů, byl vyvinut jako kontrakulturní umělecká forma, která se odpoutala od tradičního japonského tance a přijala avantgardní, experimentální techniky. Jeho zakladatelé, Tatsumi Hijikata a Kazuo Ohno, se snažili vytvořit taneční formu, která ztělesňuje syrovou, prvotní podstatu lidské existence prostřednictvím nekonvenčního pohybu a výrazu.
Filosofické základy tance butó
Tanec butó je hluboce zakořeněn ve filozofických principech, které zdůrazňují zkoumání podvědomí, vzájemné postavení protikladů a souhru temnoty a světla. Čerpá inspiraci z existencialistické filozofie, zenového buddhismu a řady esoterických a mystických tradic. Ústřední principy filozofie Butó se točí kolem přijetí nestálosti, objetí zranitelnosti a hledání autenticity a sebeobjevení.
Klíčové principy tance butó
Cvičení tance Butó se řídí několika klíčovými principy, které formují jeho choreografii, pohybový slovník a umělecké vyjádření. Tyto zahrnují:
- Sankai Juku : Koncept Sankai Juku, popř